Bubláte vzteky? Dejte si první pomoc, než explodujete…

Vztek je mobilizační emoce, která má za cíl nás rozpohybovat, vyburcovat, vyvolat akci. Je v něm skryto hodně energie. Když cítíte vztek  je vám horko, cítíte pulsování vaší krve, buší vám srdce, tepe ve spáncích. Někdy skoro slyšíte hlas, který na vás z hloubi vašeho těla řve: “Tak už sakra něco dělej!“.

 

Teď se mi to nehodí…

Jako první je třeba pochopit, že VZTEK JE STLAČENÁ ŽIVOTNÍ SÍLA, která potřebuje uvolnit.

Pokud jste v situaci, že dělat nic nemůžete nebo si v tom z nějakého důvodu bráníte (to není slušné, tady nemůžu, co by tomu ostatní řekli, je to pod moji úroveň, tu radost mu neudělám atd…) tak tuto sílu stlačíte ve svém těle a někam ji tam „zasunete“.

Potlačováním vzteku, si strašlivě ubližujete a to jak na tělesné, tak na emoční úrovni. 

O působení emocí na tělesné zdraví se můžete dočíst v každé knize o psychosomatice nebo čínské medicíně – a já vám moc doporučuju si nějakou takovou pořídit. Třeba odhalíte, proč už léta trpíte chronickou rýmou, bolestmi plotének nebo žaludeční nevolností :-)……

Já se budu víc věnovat té emoční úrovni, které hodně souvisí s našimi komunikačními schopnostmi.

titulka blog 2

 

Šampioni v potlačování smrdí vzteky

Potlačovací šampioni mají tu schopnost se VŮBEC nevztekat a působit jako ztělesněný klid, socha, mramor. Jenže uvnitř to vře, bublá, škvíří se a bouchá.

Vztek, stejně jako jiné emoce mají takovou zajímavou vlastnost – když je NECHCETE prožívat a vytěsníte je, přenesou se na vaše okolí.

Proto jste možná kliďas, ale váš partner nebo partnerka se hodně rozčiluje – anebo se z vašich dětí stávají nesnesitelní vzteklouni.  Hlavně děti mají schopnost emoce dospělých nejen vycítit, ale také okamžitě projevit, aby se mohly uvolnit.

Když vysvětluji podstatu vytěsňování klientům, tak vytěsněnou emoci přirovnávám ke smradu. Není sice vidět ani slyšet, ale stejně ho cítíte. Můžete ten smrad ignorovat, ale ostatní o něm stejně vědí…

Takže nejen, že ubližujete tím potlačováním sobě, ale ubližujete i ostatním. Proč by měli být za vás vzteklí?

image-216411_960_720

Uniká vám podstatné

Emoce nesou důležitou informaci, kterou ztratíte, když ji odmítnete prožít. Emoce má totiž vždy nějaký důvod.

Prozradím vám dva nejčastější důvody vzteku.

První je, že vztek nám dává signál k akci, pokud jsou ohroženy naše osobní hranice nebo někdo svým projevem útočí na něco, co je nám cenné. To je ten řev zevnitř  „už něco dělej“.  Něco udělat, aby to skončilo.

Druhý důvod je, že vztek odvádí naši pozornost od hlubší emoce – třeba citové bolesti nebo strachu. Takže aby nás něco nebolelo (nebo jsme se nebáli), raději se vztekáme.

Projevem můžeme vztek rozdělit na mužský a ženský. Jak ženy, tak muži prožívají oba druhy vzteku.

Ten mužský vztek se projevuje impulsem něco rozmlátit, do něčeho bouchnout a má ničivý efekt – buď ničivý dovnitř (třeba mrtvice nebo infarkt) nebo ničivý ven (rozbít věc nebo někomu ublížit).

A ten ženský vztek se projevuje jako křik – nejčastěji snaha prorazit barieru odstupu a ignorace. A také může mít velmi ničivé následky. Vypuštěné zlé slovo už nejde vzít zpátky, stejně jako rozbitý nos.

PROTO se taky svého vzteku vlastně bojíme a nechceme ho projevit – podvědomě se totiž strachujeme, co bychom v tom děsném afektu udělali….

rage-2317995_960_720

A co tedy s tím?

Řešení existuje – zvládnout nápor svého vzteku, zdravě ho uvolnit a pak komunikovat.

Za prvé je třeba zvládnout sami sebe. V tomto případě prostě odejděte někam, kde můžete být sami. V nejhorším případě vám poslouží toaleta. Postupujte takto:

  1. Uznejte, co cítíte (ideálně pro sebe nahlas):“ Jsem strašně naštvaná, protože …… .“
  2. Dýchejte – nadechujte se nosem, vydechujte ústy, výdech je mnohem delší než nádech (jinak si přivodíte hyperventilační syndrom). Soustřeďte se na to, abyste nechali vztek z těla volně odejít společně s dýcháním.
  3. Přijměte odpovědnost za své prožívání – „přijímám odpovědnost za svůj vztek, který teď cítím“. Několikrát.
  4. Pokud vás to rozpláče, stále dýchejte a mějte otevřené oči. Celý postup si zopakujte.
  5. Dýchejte, dokud se neuklidníte natolik, že budete schopni dál komunikovat.

Následuje za druhé – sdělit druhému, co se děje. Ať už vás rozčílí kdokoliv a jakkoliv, je třeba komunikací uvolnit napětí, které mezi vzniklo. Tiché dusno je vlastně manipulace.

  1. Nejdřív si ověřte, že situaci správně chápete – popište (bez útoků a výčitek), co vnímáte, že se stalo a zeptejte se, jestli to tak je. Často totiž druhé mylně pochopíme a vztekáme se zbytečně.
  2. Pokud je vaše interpretace správná, nemusíte to hned řešit. Úplně postačí popsat co se s vámi děje: „hele, mně to, co jsi řekl (co jsi udělal/neudělal) fakt hodně rozčílilo. Potřebuju nějaký čas se uklidnit a pak se k tomu vrátíme“.
  3. ALE – je třeba se k tomu opravdu vrátit, pochopit, co vám váš vztek říká nebo jestli se třeba rozčilováním nevyhýbáte nějaké jiné emoci. A také se rozhodnout, co potřebujete a jak svou potřebu sdělíte druhému. A skutečně ji sdělit.

A poslední pravidlo na závěr: než pochopíte, co se ve vás odehrálo a proč a nerozhodnete se, co tím uděláte, nenaskočte na naléhání druhého, že to „přeci můžeme si přece promluvit teď hned.“ Hrozí totiž, že se rozčílíte znovu.

Přeji vám krásné a klidné dny.

Pokud víte o někom, kdo se hodně vzteká, určitě mu článek pošlete…

titulka blog 2

Alena Hanušová
Jsem moc ráda, že můžu ukazovat lidem, jak lehce a radostě mohou procházet životem, když se naučí správně komunikovat. Jsem autorka knihy Jak si říct o to, co potřebujete, abyste to skutečně dostali, facilitátorka a lektorka autentické komunikace. Píšu blog o komunikaci, který najdete na www.alenahanusova.cz.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *