Kapitola druhá, Poznejte autopilota

Když se s někým bavíte, vnímáte, co říká, jeho tón hlasu a gesta. Při odpovědi myslíte na to, co odpovídáte. Hlídáte si tón, jakým mluvíte, a také kontrolujete svá gesta a řeč těla. To všechno vědomě. Víte tedy, že toto děláte, kontrolujete to a řídíte to.

Ale v hloubi vaší mysli probíhají také nevědomé procesy, o kterých vůbec nepřemýšlíte. 
A dokonce je ani neřídíte. Je to takový autopilot. Má tři součástky – dekodér, srovnávač a startér.

Takhle nějak to ve skutečnosti vypadá:

Takhle vypadá komunikační autopilot ve vaší mysli

Jak to funguje?

Když s vámi někdo mluví, vy vnímáte jeho řeč a spouští se dekodér. Je pánem vašich slov, centrem vašeho mluveného projevu.  A zároveň centrem interpretace slov druhých. Je to program, který vám předkládá význam situace a význam slov ostatních. Dekodér se formuje během vašeho dětství. Tak, jak jste se tehdy naučili situace, slova a okolnosti chápat, tak je máte naprogramovány v dekodéru. Vlastně neslyšíte, co říká ten druhý. Slyšíte to, co vám říká váš dekodér.

Pak štafetu přebírá srovnávač. Ve srovnávači máte nahrané vaše hodnoty a vzorce chování, kterými je projevujete. Tohle vše je zařazeno ve škatulce „normální“.  Všechno, co není ve škatulce „normální“, je vyhodnoceno jako „ nenormální“. Ve vaší vnitřní kartotéce to vypadá asi takhle: hodnota – vzorec normálního chování – očekávání normálního chování. Čekáme, že druhý řekne nebo udělá to, co je podle nás normální.

Pokud očekávání a chování druhého spolu ladí, srovnávač do vašeho systému (těla) hlásí: „Vše je v pořádku, je to normální.“ Pokud ne, vyhodnotí chování druhého jako „nenormální“ a spustí program „ohrožení“.

Na řadu přichází startér. Startér obsahuje emoční šablony. Ty zahrnují informaci o tom, co máte v té dané situaci cítit. Pokud tedy startér obdrží zprávu o „ohrožení“, vybere nejdříve všechny vaše šablony, které obsahují emoční reakci na ohrožení. Pak se znovu zaměří na situaci venku – zhodnotí prostředí, kde jste, jaké „zbraně“ máte k dispozici, jak silný je váš protivník. Podle toho vybere strategii a vypustí do vašeho těla adekvátní emoci. A emoce zase spouští reakci. Tohle všechno trvá maximálně několik vteřin.  Ani si toho nestihnete všimnout.

Obvykle nereagujete na to, co druhý řekl nebo udělal. Reagujete na emoci, kterou do vašeho těla poslal startér. Všechny uvědoměle promyšlené strategie chování tvoříte až na základě emoce ze startéru. Celý cyklus dekodér–srovnávač–statér pracuje utajeně v podvědomí.

Toto se samozřejmě při komunikaci děje i tomu druhému, takže to vypadá asi takhle:

Proto se dost často ocitáte v situacích, kdy naprosto nechápete, proč ten druhý reaguje tak, jak reaguje. Proč mlčí, vzteká se nebo odvádí řeč jinam. To, co se děje v jeho hlavě, zůstává jemu i vám skryto.

>>>>>>  strana 24-25 <<<<<<

sidebar

Zadejte email a otestujte svého autopilota. Která součástka z trojice dekodér-srovnávač-startér je sabotérem vaší komunikace? 

Kapitola osmá, Startér - mistr akce

Co jsou emoce, jaké stavy bytí vyvolávají a jaký vliv to má na nás

Prožívání a zvládání emocí je v lidském životě velké téma. Zatímco někteří z nás se pyšní svým ledovým klidem a sebeovládáním, jiní prožívají každodenní dramata.  Obě tyto pozice jsou extrémní.

Absolutní klid znamená neživot (chcete-li smrt). A drama, tedy být jednou intenzivně dole a pak zase intenzivně nahoře, vyčerpává vás i vaše okolí. Kde ale najít tu přirozenou, vyváženou polohu, ve které emoce ani nepotlačuji, ani mě nekontrolovaně neovládají? V této kapitole vás provedu poznáním o tom, co jsou vlastně emoce a jaký je jejich opravdový úkol v našem životě.

 

Chci už mít konečně klid…

Tohle je přání mnoha lidí. Má dvě úrovně.

  • Buď se to týká jich samotných – „Chci mít klid. Necítit bolest. Necítit nic. Odpočinout si.“ (úleva od vlastních emocí)
  • Anebo se to týká druhých – „Chci mít klid. Nezatěžuj mě svými emocemi. Nevydírej.“ (úleva od cizích emocí)

 

Pro pochopení fungování lidských emocí si je nejprve pojmenujme. Mnoho lidí zaměňuje emoce a z nich vyplývající stavy bytí. Emocí, ve smyslu fyziologické reakce organismu na určitý podnět, je pět:

  • strach,
  • smutek,
  • vztek, 
  • citová bolest,
  • radost.

Ostatní (alespoň pro náš účel) budeme nazývat stavy bytí. Sem patří: panika, úzkost, frustrace, beznaděj, lítost, sebelítost, zklamání, osamělost, rozčilení, agrese, nenávist, vina, závist, žárlivost, citová bolest, nevraživost, spokojenost, lehkost, nadšení, euforie, extáze (a mnohé další).

Emoce a stavy bytí jsou přímo propojené s tělesným prožíváním, to znamená, že i na fyzické úrovni si uvědomujeme reakci. Emoce také lze vnímat jako energii s určitým nábojem. Připomeňte si třeba, jak vám je, když máte vztek. Je vám horko, že? A strach? Když se bojíme, je nám často zima. Ať už je vnímáte jakkoliv, přijměte fakt, že jsou to mocné nástroje. Ano, čtete dobře – nástroje. Emoce jsou jako poplašné zprávy, upomínky, připomínky. Upozorňují nás na to, že nejsme v souladu, v rovnováze. Když je zvládnete přečíst a vzít si poučení, budete mocní. I samo slovo emoce to říká. Zkuste z něj vymazat písmeno „e“. Co zbyde?

 

Jak to tedy v těle funguje?

Nejdříve proběhne interpretace situace v dekodéru a následné pozorování a srovnání s naší databankou zkušeností ve srovnávači. Výsledkem je buď povel „v pořádku“, anebo povel „ohrožení.  Podle toho startér vypustí emoci. Vypuštění emoce znamená vypuštění určité chemické látky do těla v koncentraci nutné pro zaznamenání emoce. Po rozpoznání emoce se aktivuje stav bytí, který je s ní spojený a vy ho začnete prožívat.

A jsme tam. Cítíme, a buď se nám to líbí, anebo se nám to nelíbí. To je celé. A týká se to všech. Neexistuje člověk, který by necítil nic. Takový člověk je již mrtvý. Pokud nic necítíte, pak jste si vnímání emocí na určité úrovni zakázali. Nejste autenticky v kontaktu se svým prožíváním.

A teď jedna převratná informace – vy to necítíte, ale ostatní vědí, že to někde hluboko ve vás probíhá. Když to neprožíváte vy, tak to prožívají ostatní za vás. Jak? Vaši vytěsněnou emoci přebírají na sebe a tak jí cítí za vás. Pak vám ji zrcadlí ve svém chování zpátky, abyste měli možnost ji identifikovat a něco s ní dělat.

Vytěsnění emocí je poměrně častým důvodem hádek. Určitě to znáte. Když všechno skončí, vlastně ani nevíte, proč jste byli tak rozčílení. To je důvod, proč některé lidi neuvěřitelně iritujete, a vy nevíte čím, ačkoliv se ohromně snažíte být milí, vstřícní a otevření. Proč jsou na vás naštvaní, jen vstoupíte do místnosti a zlobí se na vás, i když jste ani nepromluvili. Může to být i tak, že vy zatěžujete druhé svými emocemi, protože je nechcete prožít.

 Připadá vám to nemožné? Máte pocit, že vám se tohle neděje?  Já jsem to také tak měla. Až začnete více pracovat se svými emocemi, uvidíte, jak častý vlastně tento model je. Nejlepší způsob, jak to prověřit, je začít cíleně a vědomě pracovat se svými emocemi a stavy bytí.

>>>>>>  strana 96-97 <<<<<<

Vzkaz pro VÁS - výborně se hodí jako vánoční dárek. Když objednáte do 15.12., poštovní holub to k vám ještě stihne 🙂