Pokud jsme kdysi dávno zažily emočně negativně nabitou situaci ve spojení s tím „být pravdivě vidět“, náš mozek si takovou situaci zapsal jako ohrožení …. a každou další takovou situaci vyhodnotí jako nebezpečí, ve kterém se spustí biochemická aktivace tzv. sympatického nervového systému (který odpovídá za to, že se sepnou instinkty přežití).

To jsou právě naše dávné příběhy, které jsme v tomto programu pojmenovali skrze příběhy Lilith (viz výklad k vašemu znamení z prvního týdne) - tam někde se stalo cosi, co nás donutilo neukazovat se tak, jak jsme to cítili a najít si „masku“ nebo „ochranné chování“. 

Ještě k tomu musíme připočíst i to „patriarchální programování“ tj. že jsme učené, že být vidět je pro nás nebezpečné - a konec konců během života si to jako ženy dost často potvrdíme (ve školách, v zaměstnáních atd.). Znovu si tím utvrzujeme vzorec strachu být pravdivě vidět.

A pokud ho chceme překonat, musíme jít do diskomfortu, stresu a podstoupit ohrožení. 

POJĎME SE TEĎ SEZNÁMIT S TÍM, JAK TO OHROŽENÍ V NAŠEM TĚLE VLASTNĚ FUNGUJE.

Režim „ohrožení“  funguje  ve dvou vlnách

První je rychlá vlna - tzv. „boj nebo útěk“, který vyplaví adrenalin a noradrenalin. ➡️Zvýší se tep, buší srdce, stáhnou se svaly, navalí se do hlavy, zchladnou ruce atd. To je to první kousnutí paniky, strachu nebo šoku, když se na nás např. sesypou hnusné komentáře, máme vystoupit před velkým množstvím lidí nebo máme mluvit v prostředí, kde čekáme kritiku. 

Pak nastupuje druhá, vlna, která má za cíl „držet energii akce“ ➡️ Během dalších minut se zapojí osa hypotalamus–hypofýza–nadledviny a uvolní se kortizol. Ten pomáhá držet tělo „v běhu“ po delší dobu — aktivuje, drží v tempu a zároveň ovlivňuje soustředění a paměť. Kortizol aktivuje i další biochemické pochody v těle a výsledkem jsou symptomy jako pocit kamene v břiše, bolení a stažení žaludku, stažený hrudník, pocit, že nemůžu dýchat, prázdná zamžená mysl. 

JAK SI Z AKUTNÍHO STRESU VYTVÁŘÍME DLOUHODOBÝ STRES 

Pokud se neustále tlačíme do akce, mimo komfort, překonáváme se, jsme hodně vidět, valíme to dál a dál po nějaké době se zvýšená hladina kortizolu a dalších stresových hormonů nastaví jako náš nový tělesný normál. V souvislosti s viditelnosti jsme si tak biochemicky naprogramovali „permanentní stres“, o kterém už ani nevíme, že ho máme.  

Tenhle stres se nestíhá odbourávat a protože je tím pádem neustále aktivovaná sympatická část nervového systému, tělo ztrácí schopnost si plně odpočinout, zrelaxovat a zažít klid a bezpečí (což zajišťuje parasympatická část nervového systému, kterou aktivujeme EFTčkem a somatickým cvičením). 

Tak nastává dlouhodobé vyčerpání nervového systému, které se projevuje dlouhodobou ÚNAVOU, ZAMRZNUTÍM, MOZKOVOU MLHOU NEBO POCITEM ODPOJENÍ OD SEBE. 

Buď se to děje v souvislosti s určitým tématem - třeba právě viditelností - a nebo při velkém vyčerpání je to celkový převažující pocit, nezávisle na tom, co děláte. 

ZAČÍNÁ TO JAKO STRACH BÝ VIDĚT A SLYŠET, KTERÝ SE UČÍME PŘEKONÁVAT

Dost často nějak uspějeme. Nějak to zvládneme. Jenže v podstatě je to spíš o tom, že se naučíme ignorovat stres a napětí, které to vyvolává. To že pořád musíš (být vidět) a že si nemůžeš odpočinout, protože kdo sejde z očí, zmizí z trhu. 

Pokud nemáme nástroje JAK regulovat stres na fyzické a biochemické úrovni, postupně neustále přetěžujeme náš nervový systém až do té míry, že se začne snižovat naše kapacita BÝT VIDĚT.

Tělo se chrání před kolapsem a tak nám snižuje množství energie, která nám „dovolí“ směřovat do viditelnosti.  

Pak přichází symptomy, které jste popisovaly v dotaznících v minulém týdnu: 

➡️ ZAMRZNUTÍ - prostě to nejde

➡️POCIT PRÁZNÉ MYSLI - ŽE NEVÍM, O ČEM MÁM VLASTNĚ MLUVIT

➡️ NECHUŤ K TOMU BÝT VIDĚT (i když tam není pocit strachu)

➡️ ODPOJENÍ od sebe, od těla, od publika

➡️ NESCHOPNOST SE DONUTIT, i když se strašně snažíte

Mezi symptomy dlouhodobého přetížení nervového systému patří také "strach z úspěchu" že mi to vlastně tak moc půjde, že zájem o mé služby bude příliš velký - a já ten nápor nezvládnu (např. nedokážu služby dodat a budu považována za nespolehlivou). I to může být zásadní blokátor plné viditelnosti. 

Kdybyste si z celého programu neodnesly nic jiného, než že si vytvoříte každý den návyk zacvičit si somatická cvičení a před tím, než potřebujete být vidět si dáte ťukání, tak jste pro svou budoucí viditelnost udělaly opravdu mnoho. 

Postupně totiž svůj nervový systému uklidníte a navýšíte jeho kapacitu - a to vám projasní myšlení, rozproudí kreativitu a schopnost si poradit s výzvami viditelnosti v aktuální době. 

Může to trvat několik týdnů disciplinovaného cvičením, než se vaše kapacita zvýší (tady bohužel žádbá rychlá pilulka neexistuje).